Je až s neuvěřením, jak klamný může být doma pohled z okna. Mizerné počasí za sklem vůbec neláká k výpravě. Když se nakonec překonáte a vyrazíte za město, můžete být překvapeni, jak je venku krásně. Stejně tak tomu bylo při naší prosincové výpravě. Stromy ozdobené bílou krajkou, mírně slunečno a na vzdory mrazíku tak nějak útulno.
Listopadové setkání rodin týpáků proběhlo ve znamení třebíčských mostů a lávek přes řeku Jihlavku. Inspirováno bylo skutečností, že některé z nich budou v nejbližších letech strženy a nahrazeny novými. Proto jsme měli sraz u Podklášterského mostu, který slouží od počátku třicátých let. Odtud jsme po Svojsíkově nábřeží přešli k lávce na Polance neboli Bailey Bridge, který byl postaven po 2. světové
Příjemnou směsicí sportu, odpočinku a pohodové vycházky se stala naše první akce po prázdninách. Každému podle chuti. Odvážnější se nechali navázat na lano a slanili si kus skalní stěny. Jiní okukovali jejich snažení a vůbec jim nevadilo, že jen tak lelkují. Těšili se z toho, že sportovat nemusí.
Znáte to? Jako by to bylo před týdnem a on zatím utekl celý jeden rok. Tábor je na spadnutí a tak jsme opět vyrazili na tábořiště. Abychom přezdili kamna a udělali si trochu palivového dříví do prvních táborových dnů. Stihli jsme ještě poklidit v lese, polenošit si na sluníčku a poobědvat v trávě.
Tak jsem se těšili na jarní výpravu a na místo toho přišlo uplakané počasí. Přes to jsme se nedali odradit a vyrazili na krátké putování ke Klučovské hoře. A díky tomu jsme si znovu uvědomili, že venku je hezky i za deště. Navíc když jste v partě, se kterou si máte o čem povídat. Co na tom, že jsme se vraceli domů mírně urousáni.
Únorová výprava rodičů a dětí nás tentokrátr zavedla na Dubiny. Místem srazu byla hráz rybníka Zámiš. Počasí nebylo zrovna vycházkové, ale ani silný a studený vítr nás nemohl odradil od podniknutí plánované výpravy.
I kousek za Třebíčí lze zažít zajímavé dobrodružství a doputovat na neznámá místa. Na lednové sobotní odpoledne jsme se stali kačery - až na některé, kteří jimi jsou celoročně. K dosažení geocache jsme se museli propracovat přes několik postupových bodů a o to byla celá vycházka zajímavější.
Sešli jsme se ve skautské klubovně, kde nám Milan vysvětlil pravidla malé hry ve městě. Naším úkolem bylo podle obrázků vyhledat určitá místa a najít konkrétní nápisy. Ty doplnit do křížovky a dát dohromady tajenku. Na první pohled ůkol jednoduchý.
Kdo by si nechal ujít příležitost, vystoupit nad koruny stromů a pohlédnout do daleka až k obzoru. Tentokráte jsme se sešli v Dašově. Odtud vyrazili známou cestou na vrchol hory Mařenky. V dnešní den pro nás oblečenou do nového. Nedávno zde byla postavena turistická rozhledna. Byli jsme zvědavi, jaká je a jak Mařence sluší.
Znovu jsme si uvědomili, jak malebnou krajinu máme kolem Třebíče. Vše bylo probarveno sluncem a listy stromů. Na několika místech jsme mohli obdivovat daleké výhledy. Malý okruh podzimní přírodou byl volen tak, aby vyhovoval kočárkům a nejmenším účastníkům. Odměnou nám pak bylo posezení u ohně a opékání uzenek.
Je až s neuvěřením, jak klamný může být doma pohled z okna. Mizerné počasí za sklem vůbec neláká k výpravě. Když se nakonec překonáte a vyrazíte za město, můžete být překvapeni, jak je venku krásně. Stejně tak tomu bylo při naší prosincové výpravě. Stromy ozdobené bílou krajkou, mírně slunečno a na vzdory mrazíku tak nějak útulno. 
Příjemnou směsicí sportu, odpočinku a pohodové vycházky se stala naše první akce po prázdninách. Každému podle chuti. Odvážnější se nechali navázat na lano a slanili si kus skalní stěny. Jiní okukovali jejich snažení a vůbec jim nevadilo, že jen tak lelkují. Těšili se z toho, že sportovat nemusí.
Znáte to? Jako by to bylo před týdnem a on zatím utekl celý jeden rok. Tábor je na spadnutí a tak jsme opět vyrazili na tábořiště. Abychom přezdili kamna a udělali si trochu palivového dříví do prvních táborových dnů. Stihli jsme ještě poklidit v lese, polenošit si na sluníčku a poobědvat v trávě.
Tak jsem se těšili na jarní výpravu a na místo toho přišlo uplakané počasí. Přes to jsme se nedali odradit a vyrazili na krátké putování ke Klučovské hoře. A díky tomu jsme si znovu uvědomili, že venku je hezky i za deště. Navíc když jste v partě, se kterou si máte o čem povídat. Co na tom, že jsme se vraceli domů mírně urousáni.
Únorová výprava rodičů a dětí nás tentokrátr zavedla na Dubiny. Místem srazu byla hráz rybníka Zámiš. Počasí nebylo zrovna vycházkové, ale ani silný a studený vítr nás nemohl odradil od podniknutí plánované výpravy.
I kousek za Třebíčí lze zažít zajímavé dobrodružství a doputovat na neznámá místa. Na lednové sobotní odpoledne jsme se stali kačery - až na některé, kteří jimi jsou celoročně. K dosažení geocache jsme se museli propracovat přes několik postupových bodů a o to byla celá vycházka zajímavější. 
Sešli jsme se ve skautské klubovně, kde nám Milan vysvětlil pravidla malé hry ve městě. Naším úkolem bylo podle obrázků vyhledat určitá místa a najít konkrétní nápisy. Ty doplnit do křížovky a dát dohromady tajenku. Na první pohled ůkol jednoduchý.
Kdo by si nechal ujít příležitost, vystoupit nad koruny stromů a pohlédnout do daleka až k obzoru. Tentokráte jsme se sešli v Dašově. Odtud vyrazili známou cestou na vrchol hory Mařenky. V dnešní den pro nás oblečenou do nového. Nedávno zde byla postavena turistická rozhledna. Byli jsme zvědavi, jaká je a jak Mařence sluší. 
Znovu jsme si uvědomili, jak malebnou krajinu máme kolem Třebíče. Vše bylo probarveno sluncem a listy stromů. Na několika místech jsme mohli obdivovat daleké výhledy. Malý okruh podzimní přírodou byl volen tak, aby vyhovoval kočárkům a nejmenším účastníkům. Odměnou nám pak bylo posezení u ohně a opékání uzenek.